Národní hrdost.

28. července 2012 v 12:13 | M.Noir |  Tisková mluvčí
Co to je?



Poslední dobou mě pár věcí opravdu rozesmívá.
Do 27. 7. 2012 všichni křičeli - ááá, já chci do USA! A do New Yorku! Tady jsou ty prázdniny tak nudný!
Od 27. 7. 2012 křičí - ááá, já chci do Londýna!
A najednou je Vám stará dobrá Británie dobrá, co?
Jinak program zahájení olympijských her - úžasná podívaná. Boyle je opravdu člověk, který umělecky cítí. Akorát mám problém s národní hrdostí.
Kdybych si měla pomalovat tvář, tak si 100% vezmu tři barvy - červenou, modrou a bílou. Jenže, co dál? To bude opravdové rozhodování. Kdyby to byly ZOH, měla bych jasno a trojúhelník na čele bych měla hned, jenže, co teď? Prožívám národní hrdost za jiný stát. Samozřejmě, rozbušilo se mi srdce při pohledu na naši vlajku, ale poté, co režie zaostřila na Václava Klause, smích mě přešel. Hned se mi vybavilo Chile a poté, jak strašně vypadá bez brýlí, pak jeho arogance a domýšlivost. A když na konci naposled ukázali královnu, cítila jsem jistý typ hrdosti, blíže nespecifikovatelný. Co říct víc? Řeknu to jedinou větou.
God, save the Queen.
Půjdu za svým srdcem.
A konec? Samozřejmě - ná na na, nananá, nananá, Hej Jude...

PS: Po velkém aplausu se ukázal i nejinteligentnější muž planety.






(Češi věděli už předem, že to všechno půjde k vodě)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.